Představte si, že si pořídíte vozidlo, například dodávku s dieselovým motorem, s níž chcete podnikat. Třeba rozvážet potraviny od soukromých farmářů různým zájemcům o zdravou výživu na jejich adresu trvalého bydliště, zejména špatně pohyblivým seniorům. Provádíte vlastně velmi záslužnou práci, pomáháte lidem zdravěji žít a dodáváte jim přímo do domu kvalitní produkty od tuzemských zemědělců v BIO kvalitě. Mohli bychom směle konstatovat, že se staráte jak o spoluobčany v naší zemi, tak i o životní prostředí. Součástí vozidla je i systém DPF (filtr pevných částic) a SCR AdBlue, který přeměňuje jedovaté zplodiny na neškodné plyny.
Na tom není nic špatného a vy jakožto člověk přímo nadšený do ochrany životního prostředí a podporovatel dobrých myšlenek kontrolovaného zemědělství tento krok rozhodně uvítáte, jenže sotva s vozem ujedete stovku kilometrů, objeví se technická závada a vy zamíříte do servisu. Oprava na systému SCR AdBlue si vyžádá několik tisíc korun. Dobrá, pomyslíte si, že je to jistě nějaká anomálie, co se nestává tak často, ale za dalších čtrnáct dnů stejná závada a zas deset tisíc korun z kapsy pryč. Jakmile se závada objeví potřetí a počtvrté, už vám dojde trpělivost.
A nejen trpělivost, dojdou vám i finance, protože platíte hypotéku a nemáte zrovna na vyhazování. Tak se odhodláte ke kroku, se kterým jste původně nepočítali, ale abyste mohli přežít a dál živit vaši rodinu, necháte provést SCR OFF – tedy vypnutí SCR AdBlue. Rázem je po problémech a vy konečně začnete vydělávat, prosperovat a jezdit s vozem na plný výkon. Kde se tedy stala chyba? Kdyby výměnu a opravy těchto zařízení, za drahé peníze, financoval stát, bylo by všechno v pořádku, ale takto? Nutit majitele vozidel neustále řešit takovéto legrácky, které stojí nemalé peníze? Toto je minimálně podnět k zamyšlení.